09/12/2017

Moje manželka je dlouhodobým pacientem s Crohnovou chorobou. Od roku 2001 má za sebou 3, respektivě 4 operace. Opakovaným zánětům se nedařilo předcházet. V současné době probíhá již třetím rokem biologická léčba, která jediná byla schopna stav manželky do jisté míry stabilizovat a zlepšit tak i kvalitu normálního života. Bohužel jsme v situaci, kdy ji chce Všeobecná zdravotní pojišťovna z programu biologické léčby vyřadit. Probíhá tak jednání mezi Ústřední vojenskou nemocnicí Střešovice, kde se manželka léčí a VZP. Nemocnice nám maximálně vychází vstříc a komunikuje s pojišťovnou o nutnosti zachování léčby. Máte prosím nějaké zkušenosti s tímto stavem, případně poradíte nám, jak dále postupovat. Plánovaná injekce již neproběhla a nemůžeme čekat na to, až manželku vyřadí. Vedlo by to k fatálnímu zhoršení stavu a následné operaci, při které by už asi byl nutný vývod z těla.

Odpověď JUDr. Michala Sýkory:

Každý pacient má dle § 28 odst. 2 zákona o zdravotních službách právo na poskytování zdravotních služeb na náležité odborné úrovni. Toto ustanovení je třeba vykládat za pomoci ust. § 4 odst. 5 téhož zákona, vymezující náležitou odbornou úroveň jako poskytování zdravotních služeb podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti. Zdravotní pojišťovna není oprávněna z ekonomického důvodu ukončit pro pacienta prospěšnou léčbu. Jiná situace by samozřejmě byla, pokud by pacient na léčbu byl alergický, léčba neměla žádoucí efekt nebo dokonce vedla ke zhoršení stavu pacienta. Jinými slovy prvořadé je medicínské hledisko. Ve svém dotazu nezmiňujete, zda se jedná o biologickou léčbu standardně hrazenou ze zdravotního pojištění nebo hrazenou na základě speciálního ustanovení zákona o veřejném zdravotním pojištění, ani proč pojišťovna uvažuje o vyřazení Vaší manželky z programu biologické léčby. Nicméně, v případě, že by došlo k vyřazení z léčby hrazené, potom je možné se obrátit (i) na vedení nemocnice, (ii) vedení zdravotní pojišťovny a hlavně (iii) na soud. Zde by musela žaloba směřovat proti poskytovateli zdravotnické péče, tj. proti nemocnici, nikoliv proti zdravotní pojišťovně. Soud by následně rozhodl o nároku na konkrétní lék, přičemž by šlo využít institutu předběžného opatření, o kterém soud musí rozhodnout do sedmi dnů ode dne podání návrhu. Pevně věřím, že celá záležitost bude vyřešena bez ingerence soudu.